Historie stínění (1. část): Od chaloupky k zámku – historie a význam okenic

4. 2. 2026 | Redakce | Doba čtení: 2 min.

První díl seriálu přináší historický pohled na okenice jako na jeden z nejstarších prvků staveb. Ukazuje jejich původ, důvody existence a rozdíly mezi prostými chaloupkami a reprezentativními stavbami, kde se okenice objevovaly častěji.

Tvář každého domu, každé stavby, dotváří okna. Samotné slovo v našem pojetí je odvozeno od oka – tedy místa, kterým člověk nahlíží do světa. A stejným způsobem nahlíží svět k člověku. V době, kdy okna ještě nebyla skleněná, se tato oka uzavírala deskami, kůžemi, rohožemi či jinými materiály – a právě zde nachází svůj původ i pozdější dřevěné okenice.

Nejstarší prvek okna

Dá se říci, že okenice jsou starší než okna samotná v našem pojetí. Mnoho oken, před rozšířením skla, mělo pouze dřevěné okenice, které, podobně jako dveře, uzavíraly otvory ve stěnách a chránily nejen před přímým vlivem počasí, ale i před nezvanými návštěvníky a nežádoucím pohybem zvířat. Svou roli převzaly od zavěšených kůží a jiných dočasných řešení. To, jestli jakákoli stavba v historii měla okenice, bylo dáno potřebou. Okenice byly vždy jakýmsi luxusem navíc, který se používal pouze tehdy a tam, kde to mělo opodstatnění.

*Obrázek 1.: Starořímské ohořelé dřevěné okenice v Herculaneu v Itálii.*

*Obrázek 2.: Replika okenic na obydlí z doby Velkomoravské říše (Archeoskanzen Modrá)*

V chaloupkách a v kostelích vzácné

Proto také v naší české, moravské a slovenské lidové architektuře nacházíme poměrně málo okenic. Naši předkové nedělali věci z rozmaru a neplýtvali energií, jako je to příznačné pro naši dobu. Pro každou situaci a pro každý problém hledali a úspěšně nalézali to nejjednodušší a nejméně náročné řešení. Většina roubených chalup má velké přesahy střechy, které chrání stěny i okna. Navíc životní styl té doby byl příznačný životem venku, přes poledne se v domě zdržoval málokdo.

*Obrázek 3.: Lidová stavení zpravidla okenic neměla – Rymice č.p. 64*

Naopak stavby prestižní, paláce své doby, své okenice měly mnohem častěji. Bylo co chránit, co skrývat, co zabezpečovat. Přitom mnohdy velmi cenné předměty v kostelích a sakrálních stavbách ochranu okenicemi nepotřebovaly. Byly prostě svaté a nedotknutelné. Což se sice v dějinách často nepotvrdilo, ale při náboženských válkách nebo loupeživých nájezdech by okenice stejně nic nezměnily. Pro prostor k bohoslužbám je určující světlo, jeho paprsky a prostupy přesně naplánovanými otvory, včetně orientace celé stavby a velikostí oken.

Text: Ing. Marek Polášek, Ph.D. Výzkumný a vývojový ústav dřevařský
Obrázky autor a Wikipedie Commons licence k volnému užití.

Celé téma tohoto článku bylo prezentováno na konferenci STÍNICÍ TECHNIKA V HISTORICKÝCH BUDOVÁCH, pořádané Svazem podnikatelů ve stínicí technice 17. září 2025 v rámci veletrhu FOR ARCH. Videa k jednotlivým prezentacím z konference naleznete zde.